Psal se rok 1866 a v anglických listech se objevila zmínka o jakémsi tvoru ohromných rozměrů, který napadá lodě a potápí je. Článek se šířil tak rychle, že se brzy dostal až do Ameriky. Tam se o něm dozvěděl prof. Aronnax a sluha Conseil a okamžitě přijal pozvání od kapitána Farrroglita na loď Abraham Linkoln. Tam poznali známého harpunáře Neda Landa. Loď proplouvala všechny moře a oceány křížem krážem, ale na ohromného tvora nenarazila. Až jednou večer spatřili světelnou záři vycházející kousek od lodi. Abraham Linkoln se pustil tvora pronásledovat. Ale nestačil jí. Najednou se však obluda otočila a plula ohromnou rychlostí směrem k lodi, se kterou se vzápětí srazila. Prof. Arronax a sluha Conseil spadli do vody. Volali o pomoc, ale loď plula s protrženým bokem zpátky. Z vody je zachránil až harpunář, který seděl na hřbetě toho neznámého tvora. Zjistili ale, že to není ryba, nýbrž ponorka! Ta se najednou začala potápět! Všichni křičeli a dupali, až z ní vylezli čtyři muži a vtáhli je dovnitř do tmavé komory. Tam je až po dni navštívil jakýsi muž, který se představil jako kapitán Nemo. Prý se právě nacházejí v ponorce Nautilus, z níž se nikdy nesmí dostat, aby nevyzradili tajemství. Kapitán se však spřátelil s profesorem a začali spolu podnikat výlety do mořských hlubin. Ačkoliv všichni tři viděli něco, co nikdy nikdo neviděl desítky let (např. nedodělaný Suezský průplav, "mořské lesy", propluli všemi oceány a málem zemřeli udušením na Jižním pólu uzavřeni v mase ledu), harpunář Ned Land se nesmířil s tím, že by se nedostal z té prokleté ponorky ven. Vhodná chvíle nastala až v Atlantském ocánu nedaleko Skotska. Přesvědčil i profesora, který byl velmi rozzloben na Nema, protože potopil loď plnou nevinných lidí. Na člunu se z ponorky dostali do strašného víru. Měli velké štěstí, protože je našli rybáři na pobřeží. Co se stalo s kapitánem Nemem a jeho ponorkou se už ale nedozvěděli.