Don Juan se narodil v Seville, kde také brzy osiřel. Proto se jeho výchovy ujal strýc Diego, který byl spravedlivý a chlapce nechal vzdělat, avšak na stará kolena si pořídil mladou ženu. Do ní se mladý Juan velmi rychle zamiloval a i ona mu jeho lásku opětovala. Nešlo to ale udržet v tajnosti dlouho, a tak mladíček musel utéct ze strýcova domova pouze se svým prstenem po matce a prázdnou kapsou. Na své dlouhé cestě nejdříve došel do katalánské Barcelony, kde potkal podvodného juristu, jenž pro něj získal peníze z dědictví po rodičích. Jinak podle Gellnera je Katalánsko překvapivě krajem s hojným výskytem blondýnek, ačkoliv si zrovna don Juan vybral hnědovlásku a navíc již zasnoubenou. Jmenovala se Trinidad, byla z patricijské rodiny a seznámili se na lidových slavnostech. Miloval ji velmi a nejspíše byla jedinou ženou, o kterou opravdu stál, ale pak byl ještě více zničen její svatbou. Proto raději odjel do Paříže za studii. Jakožto student Sorbonny se věnoval sportu a šlechtickým záležitostem, vedl si svou vlastní grisetu (milenka studentů), jenž ji však opustil kvůli žárlivosti a našel si ruskou studentku. Když pak svou Ninu dostal do postele, musel jí druhý den ráno odříct, protože se chtěla vdávat. Zanedlouho přijel dokonce i její starý otec z Ruska, aby se pomstil za její čest, ale nešťastně tento stařík na cestě od Dona Juana spadl ze schodů a zabil se. V Belgii na pozvání svého kumpána ze studií se dal na koloniální studia, aby se poté vydal na administrativní post do Konga. Avšak v Africe se mu příliš nelíbilo, měl raději evropský typ žen a zimnice jej unavila natolik, že se raději vydal na zotavenou do Berlína. I v Berlíně si našel slečnu, která se také chtěla vdávat. Juan to ale vyřešil dobře. Potkal jednou holiče, co si stěžoval na to, že je sám a své milence doporučil, aby si jej vzala, i když vlastně miluje pouze Juana. Pro jistotu se tedy vydal do Ameriky, kde se zcela překvapivě musel oženit, neboť byl nachytán s mladou dívkou jejími rodič. Přesto neutekl a opravdu se oženil, dokonce měl malého synka, ale jeho manželka omezovaná v mládí si nyní užívala, zatímco on se věnoval domácnosti. Když tedy po nějaké době mohl, vymluvil se na obchodní cestu a již se nikdy nevrátil. Na cestě po vodě se mu zdál sen. Viděl v něm umírajícího strýce, který mu odkazuje svůj majetek a chce se s ním usmířit, jakožto posledním z rodu, což Juan i před smrtelnou postelí odmítá. Po návratu do rodné Sevilly se setkává se svou Trinidad, nyní starší poběhlicí, ošklivou na pohled. Zklamaný Don Juan své jediné lásce nechává vše své jmění a jako zlomený žebrák odchází do Paříže, kde se setkává se svou grisetou Riketo, která si mezitím pořídila dobrého bohatého milence, takže v těžké chvíli mohla pomoci Juanovi alespoň s bydlením a stravou. Při procházce pak našel hrob toho stařečka, jenž zemřel v jeho domě a pozval jej k sobě na večeři. Na konci dne pak služebnictvo našlo po hrozném křiku dona Juana mrtvého. POZNÁMKA: Gellner zde má mnoho časových nepřesností, např. užívání moderních prvků v rozmarném renesančním (barokním) příběhu. Je to spíše k smíchu, ale dá se to číst.